Esperance - Port Augusta, 1990 km ničeho

Wow. Tak vám povídám, to byla zase jízda. Ale nejdřív pěkně od začátku...

Vyměněný výfuk v Esperance. Jedeme. Jedeme 200 km do Norsemana. Jedeme 190 km do Balladonia. Spotřeba 12,5-13l/100km. S tím můžeme žít. Po cestě zatím vůbec nic zajímavého. Tráva, keř, strom, keř, tráva. Klokan. Najednou se před námi vynořila cedule "90 Mile Straight/146,6 km Australia ´s longest straight way". I když se podíváte na mapě, cesta je jak podle pravítka. Jenže v reálu je celých 1900 km rovných jak podle pravítka. :-D Dorazili jsme z vesela do Caiguna, kde jsme natankovali a udělali si obídek. Nevím, jestli to bylo způsobené kvalitou právě natankovaného paliva (kamarádky, co se vydaly na stejnou trasu o pár dní dřív v této části cesty začaly mít taky problémy s autem - a co si budeme povídat: cena stoupá, kvalita klesá, protože stejně nemáte jinou možnost, kde natankovat) nebo že auto po hodinové přestávce začalo stagnovat, ale naše spotřeba se najednou navýšila na 20l/100km. Náladu nám trochu zlepšilo, že jsme zahlídli obřího orla (rozpětí křídel víc jak metr), jak si zrovna bužíruje na polozhnilém klokanovi u krajnice. Kousek od Cocklebiddy se  totiž nachází Eyre Bird Observatory, která je právě známá pro tyhle velikány. Bohužel k observatoři se dá dojet pouze čtyřkolkou a tak jsme se museli spokojit s tím u silnice. V Maduře jsme koupili další čistič do palivové nádrže a po tomhle jsme mysleli, že už nikam nedojedeme. Spotřeba 24l/100km. Naše jediné štěstí je, že jednotlivé benzínky jsou od sebe vzdáleny 150-200km (cena ve vnitrozemí okolo 1,61-1,86AUD/l, ve městech okolo 1,30AUD/l).

 V Mundrabilla se Hendrik rozhodl, že rozdělá znovu celý motor a uvidí. Koukal, koukal a nic neviděl. A po tomto jeho experimentu, přestalo jet auto úplně. Už i mně začal tuhnout úsměv a vytrácet se optimismus (nejbližší rádoby autoservis je přes 550km)...po pár hodinách se Hendrikovi auto povedlo zprovozit. Uff!! V tu chvíli jsem vzala volant do vlastních rukou. On totiž to auto řídí, jak kdyby to byl odlehčenej sporťák a ne obytný auto. Od té doby, co jsem ve vedení, máme spotřebu 10,5-12l/100km. Sice jedeme maximálně 90km/h, většinu času 80km/h, do kopce 50-70km/h, ale mně to žíly netrhá. Hlavně že jedeme ekonomicky. Já nikam nespichám. Akorát ta dálka je tímto tempem nekonečná. Navíc jsme přejeli do jiného časového pásma a ztratili jsme tak 2,5hod. Ale ani to mě už netrápí. Hlavně že jedeme a že si plním další ze svých snů. 

Po čase dojíždíme do Border Village. Hranice Západní a Jižní Austrálie. Už z dály vidíme ceduli, že se blíží tzv. Agricultural Checkpoint neboli také Quarantine Checkpoint, kdy vám oficíři zkontrolují, zda nepřevážíte ovoce a zeleninu do South Australia. Chrání se tak před potvorou zvanou Fruit Fly, která by jim mohla zničit úrodu. Nicméně žádná kontrola se nekonala. Tak jsme si to frčeli dál přes Nullabor NP, kolem Bunda Cliffs (obrovské vápencové útesy sahající až do výšky 90 m - akorát jsme je bohužel neviděli, protože tu tak nějak nebyla žádná cedule) až jsme se ocitli na úplném kraji kontinentu.

Byla jsem překvapená kolik pomníčků bylo kolem celé Eyre Hwy, na to jaká je to rovina...taky je tu po cestě celkem dost Help Phones - něco jak vysílačka na solární pohon. Signál byste tu hledali zbytečně (pouze Telstra tu a tam zazáří), takže u většiny roadhousů/motelů a benzínek najdete vždy alespoň jednu telefonní budku (i my ji využili, když jsme volali mechanikovi, co nám měnil výfuk). Také jsme zahlídli kromě klokanů a orla menši stádo emu, jednoho dingo psa a velké ještěrky/ještěry (jednu jsem omylem přejela:-( ). Na cedulích je i značka, že si máme dávat pozor na velbloudy a wombaty, ale ty jsme zatím neviděli. :-)

Kluci/zachránci z Esperance nám doporučili se po cestě stavit na surfařskou pláž Cactus Beach (potkali jsme je v Esperance ještě jednou po pár dnech těsně před odjezdem). Cesta k pláži byla nezpevněná a tak nám stoupal i adrenalin, vzhledem ke stavu naší dodávky. Po cestě jsme spatřili konečně takové pink lake. Na jedné straně cesty bylo modré a na druhé růžové. Když jsme dorazili k pláži, překvapila nás cedule "Pozor slano a sladkovodní krokodýli se vyskytují v dané oblasti běžně". Chtělo se mi utéct. Na severu Austrálie je to běžné, ale na jihu?!?

Konečně jsme dorazili do Ceduny, další hraniční místo, kde nás tentokrát zkontrolovali, zda nepřevážíme ovoce ani zeleninu. No zkontrolovali. Dědula v uniformě přišel k naší ledničce, letmo koukl a jelo se dál (žádná kontrola dokladů, nic). No a v tuto chvíli jsme měli na výběr dvě možnosti, vydat se delší a pravděpodobně záživnější cestou (např. přes Streaky Bay, kde je vycpaný pětimetrový 16-18 let starý 1,5 tunový žralok a přes Murphy ´s Haystack skalní úkazy), ale s naším štěstím a situací jsme zvolili o 300 km kratší a nezáživnou cestu do Port Augusta - výchozího místa pro cestu na známé Uluru (kam se rozhodně a zároveň bohužel nevydáme). 

Další zastávka Adelaide.

Fotky zde.