Adelaide a okolí

Adelaide (založeno 1836, 1,31 mil obyvatel) je hlavní město Jižní Austrálie a je především známé jako univerzitní město. Proto jsem si od tohoto místa raději nic neslibovala a původní plán byl tu zůstat jen dva dny. Nejtěžší je vždycky vymyslet, kde v novém městě začít. Zrovna jsme zahlídli ceduli Port Adelaide a tak jsme si řekli, že je to asi znamení. Zaparkovali jsme hned u hlavní atrakce - majáku z roku 1869 (na který můžete za 1 AUD vylézt). U majáku zrovna nabírala velká výletní loď svoje pasažéry na hodinu a půl dlouhou projížďku po Port Adelaide River za delfínama (pouze za 8 AUD - zmiňuju účelně ceny, protože takhle levno byste to v Perthu nenašli. A když už tu porovnávám Perth a Adelaide, tak v Perthu vám dají v supermarketu skoro každou potravinu zvlášť do igelitky, ale Adelaide se snaží veškerý plast omezit, takže igelitky a sáčky jsou tu jen zřídka a když tak za poplatek, no a je tu dokonce záloha i na PET láhev 10c). V dálce jsme si povšimli informačního centra a tak jsme se tam vydali. V tu chvíli jsem si uvědomila, že jsem ještě asi nikdy v informařním centru nebyla a cítila jsem se divně vyptávat, kam se máme jít podívat. Jenže pan "informátor" byl takový příjemný stařík, že šlo všechno samo. Rozvykládal se o Port Adelaide (něco jak Fremantle v Perthu) a nabídl nám nekonečně možností, jak strávit příjemně náš den. Tak nás namotivoval, že jsme se rozhodli, že nikam nebudeme spichat a prostě si tohle místo naplno užijeme.

maják v Port Adelaide

Byl poměrně horký den, tak jsme se na doporučení vydali na místní pláž Semaphore. Celý natěšení jsme utíkali k oceánu, když v tom jsme ucítili zápach mořských řas a hned v zápětí jsme zmerčili ošklivou (v porovnání se Západní Austrálií) vodu a pláž (Hendrik říkal, že takhle to přesně vypadá v Estonsku). Náladu jsem si tím zkazit nenechali a šli se aspoň projít po pěkné promenádě. Byl pátek odpoledne, tak tu bylo celkem živo. U místního mola, kde stály hloučky lidí lovící kraby, se zrovna stavěly Twilight markety (stánky s oblečením, bižuterií, uměním, atd.) a najednou se i objevil malý parní vláček, který vás za 8 dolarů sveze někam do neznáma. Atmosféra byla úžasná. Večer jsme se pak vydali do vyhlášené hospůdky s živou hudbou, kde jsme využili happy hours (16-18 a 21-23) na pintu piva za 5 AUD (v Perthu stojí kolem 10 AUD). Hodně mě překvapilo, že mají happy hours v pátek večer, ale tím líp pro nás. :-)

Semaphore

Následující den jsme se vydali na průzkum centra samotného Adelaide. Trochu jsme se báli, jak to bude s parkováním v centru, ale naštěstí byla sobota a to po obědě bývá většinou všude neomezené. Naše první kroky se ubíraly na Adelaide Central Markets - vyhlášené markety s jídlem v blízkosti China Town. Těch lidí, To byl zážitek. Ale ceny jsem teda čekala o dost nižší. Všichni říkají, že Perth je nejdražší a všude jinde je levno, ale já rozhodně tenhle pocit nemám. Centrum Adelaide je naštěstí (pro naše nožičky:-)) poměrně malé a tak se dá všude tak nějak dojít pěšky. Vydali jsme se tedy směrem na hlavní náměstí Victoria Square, které zrovna připravovali na Fringe Festival, který tu za týden vypukne. Přímo z náměstíčka vede hlavní ulice King William, která vás dovede až do samotného centra na ulici Rundle Mall (něco jak Murray a Hay street v Perthu) plnou obchůdku a bister. Uprostřed této ulice najdete tři praštěné sochy prasátek (by mě zajímalo, co tam dělají:-)).

Rundle Mall

Samozřejmě jsme nezapomněli zavítat do dalšího informačního cetra, kde jsme se dozveděli, že po centru Adelaide jezdí zdarma free City Connector bus service, který objíždí hlavní atrakce a kterého jsme na konci dne také využili, abychom si to všechno ještě jednou pěkně prohlédli. (Dočetla jsem se také, že se tu dá jezdit zdarma i šalinou/tramvají, ale to jsme nezkoušeli, tak nevím.) Další možností, jak objevovat krásy města, je zapůjčení jízdních kol zdarma na vybraných místech (a že jich po centru Adelaide je) - stačí jim dát pas a můžete si půjčit kolo na celý den (vrátit do zavíračky, která se však místo od místa liší). Původně jsme chtěli této příležitosti využít (všude po městě je u krajnice vyhrazen pruh pro cyklisty, nicméně tam řidiči vesele parkují své vozy, takže stezka pak ztrácí trochu svůj význam), ale celý den bylo takové horko, že jsme to nakonec vzdali a vydali se pěšky k Adelaidské universitě a muzeu, které jsme i navštívili (popravdě hlavně proto, že tam byla klimatizace:-)). No a když už jsme byli v téhle oblasti, tak jsme si prohlídli i válečný pomník a vlakové nádraží.

Naše další zastávka byla Adelaide Oval, obrovský stadion, kde se dějí velké věci. Dokonce jednou z atrakcí je, že se můžete za doprovodu zkušeného průvodce a s příslušným vybavením projít po střeše stadionu (99 AUD - děkuji, nechci). Kousek od stadionu se stříbřila řeka Torrens, po které plula další výletní loď Popeye (8 AUD, s průvodcem). No a hned vedle tohohle všeho byla botanická zahrada. Prostě naplno využitý den. Večer jsme ještě zavítali na kulečník, který jsme objevili na scooponu (náš slevomat) - 5 AUD za hodinu kulečníku a džbán piva (1,2l) k tomu. Super koupě.:-)

Adelaide Oval a řeka Torrens v pozadí

Nedělní plán byl následující: prozkoumání nejnavštěvovanější pláže Brighton, kde se zrovna koná i výstava soch, a návštěva turistické metropole Glenelg. No a den zakončit v zábavním lezeckém středisku MegaAdveture Park (55 AUD). 

MegaAdventure Park

Jenže jsme ráno zjistili, že máme prasklou pneumatiku a rezerva je větších rozměrů a tak nám nezbývalo než koupit pneumatiky nové (radši i tu druhou, protože vypadala, že taky nevydrží dlouho) a oželet tak zábavní centrum. (Zatím to tak vypadá, že naše auto si užívá víc jak my).

Glenelg

Jelikož nás první den pán v informačním středisku nalákal na kayaking kolem ztroskotaných lodí s delfínama (Dolphin Sanctuary and Shipwreck Graveyard na Garden Island) skákajícíma kolem našeho kayaku (nabídce se nedalo odolat a to tomu nedělal ani velkou reklamu) a první volný termín byl až na středeční ráno, rozhodli jsme se tedy využít získaný čas na maximum. Sice nám v pondělí poprchávalo a bylo zataženo, ale ani to nám nebránilo v dalším průzkumu. "Vyjeli" (skoro jsme tam to auto dotlačili, jak se mu nechtělo jet do kopce) jsme na vyhlídku na Windy Point, kde nebylo vzhledem k počasí moc k vidění a poté jsme si to namířili na 8 km výšlap od vodopádů Gully na nejvyšší horu Adelaide Hills Mount Lofty. Když jsme se celí upocení s dobrým pocitem vydrápali nahoru, byli jsme až v oblacích. A to doslova. Takže jsme viděli jen bílo kolem sebe, ale naštěstí nám alespoň pohlednice prozradila, jak to vypadá, když je jasná obloha, takže všechno dobrý a nálada zůstala veselá.:)

Mt Lofty a výhled na Adelaide :-)

Byl čas večeře a tak jsme zajeli do jednoho z místních parků, kde si to k nám namířila postarší dáma (jak jsme po chvíli zjistili, byla ze zastupitelstva dané městské části) a začala se nás vyptávat odkud jsme. Navrhla nám, že můžeme zůstat v parku klidně spát, protože ho stejně nikdo moc nekontroluje a kdyby náhodou, máme říct, že jsme si cedulí se zákazem nocování jednoduše nevšimli. A prý když uslyšíme, jak se někdo v noci potuluje po parku, nemáme se bát. To jsou jen koaly.:-)

Náš pátý den jsme se rozhodli pro další túru. Tentokrát k vodopádům Morialta. Další nádhera, která se těžko popisuje. A tolik ještěrek nám pobíhalo po cestě. A takových rozličných rozměrů... Někdy se musím štípnout, jestli se mi tohle všechno jenom nezdá. Pořád si na něco stežuju a přitom jsem dítě štěstěny!!! 

Morialta Falls

A to bysme nebyli my, kdybychom se nesnažili využít dne na plno. Vydali jsme se proto ještě ke vzdálenějšímu Hallet Cove. Těžko se vysvětluje, co to je. Nějaké staré horniny nebo něco podobného. Ale důležitý je, že to bylo krásný.:-)

Hallet Cove - Sugarloaf

No a konečně den poslední a nejvíc očekávaný. Kayaking s delfíny!!! S delfínem. :-) Měli jsme cca 2 hodiny na prozkoumání vody kolem Garden Island. Leták sice sliboval spoustu delfínů, ale já byla šťastná i za toho jednoho, co si to k nám namířil a plaval kolem nás. Zážitek!! Z nějakého nepochopitelného důvodu mám panickou hrůzu z potopených lodí. No a tahle atrakce byla spojená i s vraky lodí, takže když nás proud hnal na zrezivělou hrůzu, málem jsem dostala infarkt. Naštěstí mi adrenalin dodal energii, že jsem zabrala do pádla a v mžiku letu jsem byli v bezpečí.

tady už si hraju na hrdinu:-)

V Adelaide a jeho okolí je toho šíleně moc k vidění (Kangaroo Island, vinařská oblast Barossa, Eyre Peninsula, Fleurieu Peninsula, Flinders Range, atd.). A na rozdíl od Perthu to nejsou nesmyslné vzdálenosti. Člověk by tu mohl strávit měsíc a stejně by neviděl všechno. Ale když cestujete, musíte se smířit s tím, že prostě nemůžete vidět a zažít všechno, i když byste chtěli. A to jsme pořád jen na samém začátku našeho australského dobrodružství.

A teď hurá do Melbourne.

Více fotek zde a zde.