Vokurka ve světě: Dlouhá cesta do Cairns část 1

Tak jo, před námi je dalších 1700 km (s různýma zajížďkama cca 2000 km) do Cairns a pak cesta zpět do Brisbane, kde už na nás čeká kupec naší dodávky. Cesta je to opravdu dlouhá, řízení je únavné, hlavně když celou dobu řídím já (protože Hendrikovi už vypršel mezinárodní řidičák a nechceme zbytečně riskovat). Ze začátku jsme zastavovali úplně všude, ale teď je těch zastávek míň a míň. Třeba Sunshine Coast, plážový a surfařský resort, jsme vynechali úplně. Udělali jsme krátkou odbočku na Glass House Mountains (pojmenované kapitánem Cookem podle jejich odlesku/záře) vyhlídku. Výhled byl zajímavý - planina a najednou jeden kopec, druhý, třetí... Jen tak si tu "vyrostlo" pár kopců samorostů. (Dočetla jsem se, že jsou to ve skutečnosti sopky staré 25 mil let, které se ucpaly a tak jsou z nich kopce. A ta planina okolo by měla být způsobená snad podle aboriginské legendy vlnou tsunami, ale teorií je několik.) Na to aby jsme se vydali na výšlap, zdolat některý z nich, bylo neuvěřitelné horko a vlhko.

Glass House Mountains

A tak jsme pokračovali dál směr Noosa Heads, surfařské městečko, kde se zrovna konaly na hlavní pláži i surfařské závody. Pláž má problémy s erozí a tak je tu vybudovaný pumpovací systém, který přivádí pomocí trubky v případě potřeby více písku. Kousek od této pláže začíná Noosa Heads National Park, který je prostě překrasný - všechny ty zátoky a rockpools (přírodou vytvořené bazény). Až jsem si z té roztržitosti ukopla palec.:-D Au.

Fairy rockpool

Jak jsem už zmínila, nestavíme teď tak často, takže města jako 1770 (ano, město je opravdu pojmenováno číslicemi - podle roku a místa, kde se kapitát Cook poprvé podíval při jeho plavbě na pevninu) a Agnes Water opět vynecháváme, i přesto že je několik lidí na jejich blozích a v diskuzích doporučovalo.

Někdy opravdu lituju, že jsem před cestou nevypracovala pořádný itinerář. Na cestách spoléháme na internet a doporučení lídí, co tuto cestu již absolvovali. Vždycky se zaměříme na jeden úsek cesty a googlíme. Jenže lidi mají různý vkus a líbí se jim ledacos. Jako například městečko Yeppoon. Pokud hledáte nějaké to wow, tak tady nehledejte. Zato Mackay mě mile překvapilo, ale to bude opravdu asi tím, jak se nás ujala paní na informacích a věnovala nám třeba 40 minut jejího času a tak nějak nám pomohla naplánovat cestu až do Cairns.

Mackay Blue Water Lagoon - koupaliště

Jelikož bylo opravdu nechutné horko, doporučila nám zchladit se v místním koupališti (které je jak jinak než zadarmo) a další den se vydat do Finch Hatton a Eungella NP (kde se má vyskytovat ptakopysk). Mě paní dodala novou energii, Hendrika žádný ptakopysk nezajímal, chtěl být co nejrychleji v Cairns a zpátky v Brisbane prodat auto než si to kupce rozmyslí nebo než se zase něco pokazí. (A v tomhle duchu bylo celých 4000 km). Tak jsem ho ukecala alespoň na Finch Hatton - subtropický deštný prales s přírodními jezírky na koupání.

Araluen Cascades

Procházka to byla nádherná, dusno by se dalo krájet a mě zničeho nic začal svědit nárt. Tak tam kouknu a co nevidím. Pijavice!!! Fuj!!! Naštěstí se Hendrik pochlapil a toho hnusu mě zbavil. Došli jsme k Araluen Cascades, že se vykoupeme, ale oba jsme srabi a báli jsme se vodních potvor a lochnesek, tak jsme se smočili jen na krajíčku, kde bylo vidět na dno. Vylezu z vody a co nevidím, další tři pijavice. Humus!!! Naštěstí mě zbavil Hendra i těhle. Ještě jsme se zašli smočit k Wheel of Fire, kde se údaně za posledních x let utopilo pět lidí. No pěkná motivace, proč se (ne)jít vykoupat. Došli jsme k autu a co já to neobjevím mezi prstama na nohách. Pijavice. A pěkně nasátá. Té už se bál i Hendrik. Ale vzal kolík a pijavice mě opět zbavil, jenže jelikož ty potvory vylučují hirudin - enzym, který zabraňuje srážení krve, ranka se ne a ne zahojit. Asi až po půl hodině mi to přestalo krvácet. No, co vám budu povídat, v Austrálii bych pijavice nečekala. A tak jsem se zeptala strýčka Googla, vo co tady de. Ve vlhkých tropech se vyskytují i suchozemské pijavice!

odporná suchozemská pijavice

Po cestě do Airlie Beach, kde jsme měli objednaný lodní výlet se šnorchlováním, jsme se ještě zastavili na doporučovaný Cape Hillsborough. Něco nám tu přestávalo hrát. Proč je ta voda tak blátitá a nepěkná... Začalo tu totiž Korálové moře a tím se i hodně všechno změnilo, jak jsme zjistili později. Skoro všechny pláže, které jsme navštívili, byly tak nějak "blátivější" (prostě ne tak průzračné, jak jsme byli zvyklí), ale hlavně jsme se dozvěděli, že koupat se v Korálovém moři jen tak je pěkná nerozvážnost. V moři se vyskytují nejrůznější druhy medúz, které jsou celkem nebezpečné. Takže pokud se chcete bezpečně vykoupat, máte dvě možnosti: zapůjčit/zakoupit si speciálni oblek proti medúzám (vypadá jak neopren, ale je tenčí a lehčí) a nebo se koupat ve speciálně vyznačených místech, kde je natažená síť proti těmto žahavcům. Vždycky se jedná o poměrně malý úsek, a navíc se tu voda moc nehýbe, takže se tu drží všechen binec. Proto jsou všude ve městech ty koupaliště zadarmo a místní mají tak v oblibě všechny ty jezírka a rock pools. Najednou všechno začalo dávat smysl.

Stinger Net

Jak už jsem zmínila, zaplatili jsme si lodní výlet na ostrov Whitsunday Islands (74 ostrůvků, kdy většina z nich je neobydlená) se známou Whitehaven Beach, jejíž písek je z 99,9% čistý křemen. Krása střídala nádheru. Díky tak čistému písku bylo moře úplně průzračné. Bohužel jsme se nevyhli koupání v tom speciálním stinger suit.

Na ostrůvku jsme strávili přibližne hodinu a půl. Po obědě na lodi nás čekalo šnorchlování. A to ne ledajaké! S rybama velkýma jako moje hlava a taky velkýma jako celá já!!!