Filipíny - ostrov Boracay

Boracay je malý ostrůvek (ne tak malý, jak jsem předpokládala) ve středu filipínských ostrovů (oblast Visayas), vzdálený od Manily cca 315 km směrem na jih. Samotný ostrov nemá vlastní letiště a proto využívá hned dvou letišť nedalekého ostrovu Panay - letiště Caticlan (MPH) a Kalibo (KBO). Letenky na Caticlan jsou o něco dražší než ty na Kalibo, ale za to ušetří poměrně dost času a nervů (na dochvilnost domácích letů a autobusových linek se tu moc nehraje, proto vždy počítejte pro jistotu s několika hodinovou časovou rezervou, obzvláště pokud máte navazující mezinárodní let). Z Kalibo je to totiž ještě asi dvě hodiny autobusem (takže si k výdajům musíte přidat i lístky na bus).

Cebu Pacific Air

Pamatujete, jak jsem v minulém příspěvku chválila letiště v Manile? Tak to platilo pro letiště mezinárodní. S tím domácím je to trochu jíný příběh plný zmatku, neorganizovanosti a minimálně hodinového zpoždění. Ale nic, co by se nedalo zvládnout. Hlavně že to letí. Spoj mezi Manilou a Caticlanem trvá (když jde všechno podle plánu) asi hodinku. Letadlo letí poměrně nízko (především nad ostrovem Panay), takže můžete pomalu ochutnávat Filipín. Po poměrně krátkém letu přistanete uprostřed ničeho na vybetonované ploše. Tam už na vás čeká několik autobusů, které vás přepraví na "letiště". Odtud vás ozbrojená (tím mám na mysli, že mají v rukách obří zbraně) vypakuje ven z areálu letiště, kde už na vás hladově čekají nejrůznější přepravci, kteří vás za "výhodné ceny" přepraví na molo, odkud se pak lodí dostanete konečně na ostrov Boracay.

loď mezi Caticlan a Boracay

My si naštěstí dopředu nazjišťovali přibližné ceny za dané služby, abychom předešli zbytečným výdajům. Vydali jsme se směrem (do prava) ke vzdálenějším postávajícím "trojkolkářům" (řidiči trojkolek/tricycle - motorka, která má k sobě přidělanou "budku", do které se vleze až 6 cestujících), a začli s vyjednáváním. Všeobecně v Asii musíte smlouvat. Berte to jako zábavu (ze začátku vás to může i bavit) a berte smlouvání jako takovou konverzaci, žádnou agresi. Nám se povedlo usmlouvat cestu (která trvá asi pět minut) na molo z 50 PHP/os na 25 PHP/os. Na mole jsme si museli zakoupit lístek na loď. Jenže to není jen jeden lístek - vstup na loď (25 PHP), poplatek za využívání mola (75 PHP, studentská sleva 60 PHP) a enviromentální poplatek (100 PHP) - každý se musí koupit v sólo okýnku. Takže dostanete hromadu lístků a jste z nich tak zmatení, že když po vás vyžadují některý z nich, dáte jim radši všechny, ať si sami vyberou. (Více o přepravě na ostrov zde.)

Hromada lístků

Postupně odevzdáte na jednotlivých "přepážkách" všechny lístky a dostanete se na loď, která vás odveze na ostrov Boracay, odkud si musíte zase chytit a usmlouvat trojkolku směrem k vašemu ubytování. Co jsem tak pochopila a vyčetla, delší cesta na trojkolce je 50 PHP/os, ale častokrát vám řeknou cenu 150 PHP za dva, což je podle všeho pronájem celé trojkolky a místní vám tak chtějí zajistit maximální "pohodlí" a soukromí. Takže pokud chcete ušetřit, řekněte jim, že vám nevadí, aby bylo na trojkolce více lidí a tím i klesne cena. Pro kratší trasy by se pak měl platit poplatek 20 PHP (mezi stanicemi, viz niže), ale je to asi vždycky o štěstí a tom smlouvání.

trojkolka

Ostrov se dá rozdělit na tři části: Yapak na severu (s nádhernou pláží Puka Beach), Balabag ve středu (s nejznámější a tolik opěvovanou White Beach) a na jihu ostrova oblast Manoc-Manoc (kde se nachází právě molo pro spoj s letištěm). Oblast Balabag se dále dělí na tzv. Stations 1, 2 a 3. Co jsem vypozorovala, tak Station 1 je taková více luxusní a poklidná. Station 2 tam to žije - hromada barů, restaurací, kaváren, stánků, nákupní "středisko" D´Mall - pár uliček s obchůdky, kavárnami, bary, restauracemi - celá oblast je hlídána ochrankou (možná policií - těžko říct, kdo jsou ti oficíři s dřevěnými holemi) a nepovoluje pouliční prodejce, což je jakási úleva, protože jakmile vlezete na hlavní promenádu kolem White Beach, na každém kroku dostanete minimálně jednu nabídku na výhodnou masáž, lodní výlet, parasailing, zaplítání vlasů nebo nákup nějakého zboží jako třeba pantofle nebo nepromokavý vak. No a Station 3 je nejtižší a údajně nejlevnější. 

D´Mall

My si zamluvili ubytování na jednu noc v blízkosti Station 2, na protější straně ostrova na Bulabog Beach (větrná strana ostrova vhodná pro kite surfery) s tím, že pak obejdeme okolí a pokusíme se usmlouvat výhodnější ceny. Pokud někde zůstáváte déle než pět nocí, rozhodně byste měli bojovat za nižší cenu. A pokud třeba dva týdny nebo měsíc... Nebojte se toho, jsou to přeci jen vaše těžce vydělané peníze. Ceny se také liší podle sezóny a to skoro o polovinu. Hlavní sezóna je listopad až květen a ceny jsou opravdu vysoké. Ve vedlejší sezóně však hrozí monzuny a špatné počasí - i když prý to není taková divočina a rozhodně se sem vyplatí přijet mimo sezónu.

Většinu dnů se jen válíme, popíjíme smoothie a koktejly (o jídle a drincích někdy později), jíme a po večerech se procházíme po hlavní části ostrůvku. Slavná White Beach nás moc nenadchla, ale to bude asi tím, že je ve vodě hromada řas a taky jsme přece jen přijeli z Austrálie, kde jsme byli ve vodě přes léto často.

Fotky zde.