Filipíny - přeprava z Boracay na Cebu

Je 5:20 a mně zvoní budík. Je čas se vydat na letiště Caticlan a odtud směr Cebu. Netušila jsem, že to bude trvat na Caticlan jen takovou chvilinku, jinak bych si jistojistě přispala. Ale lepší tam být dřív, než zmeškat let, že?:-) Vyjednávat ráno cenu trojkolky je celkem zbytečné. Řidiči ví, že na to letiště prostě musíte a že je potřebujete. Na recepci našeho ubytování jsme se domluvili, že nám na 6 ráno přistaví trojkolku za cenu 120 PHP. (Možná si říkáte, proč pořád zmiňuju u všeho ceny, ale třeba se jednoho dne rozhodnete vydat se v mých stopách a jak se vám to pak bude hodit. Takový blogy jsou pak při cestování ty nejužitečnější a často vám pomůžou pěkně ušetřit.) Na molu jsme zaplatili opět 25 PHP za loď a 100 PHP za využití mola. Enviromentální poplatek nám už nepočítali. U pokladny jsem si všimla, že přeprava lodí a následně klimatizovanou dodávkou na letiště Kalibo stojí "jen" 250 PHP. To kdybych věděla dřív, tak jsme si koupili letenky z Kalibo, protože jsou o poznání levnější než z Caticlanu. Pozdě brečet nad rozlitým mlíkem.

Z druhé strany mola jsme si pak vzali další trojkolku na letiště (25 PHP/os) a zjistili jsme, že to byly vyhozené peníze. Odletová hala je vysloveně za rohem. (Už jen teď jsem vám jen tak mimochodem ušetřila cca 580 PHP. Nemáte zač.:-)). Na Boracay byla celkem běžná praxe, že jim čas od času vypadl proud. A to se stalo i teď, na letišti. Zrovna když jsem procházela tím rentgenovacím rámem. Takže jsem musela čekat, než jim to nahodí.:-) 

Let trval asi hodinku. Hned jak jsme vylezli z letadla v Cebu, už se na nás hrnuly nabídky odvozu za nehorázné ceny. My si naštěstí všimli velkého bilboardu s promo kódem (VIVACEBU) na Uber v hodnotě 500 PHP s platností do konce srpna 2017, z vyzvednutím na letišti s cestou do centra nebo z centra na letiště. Což nám ušetřilo poměrně dost adrenalinu nebo peněz. Ta adrenalinová možnost byla, že pojedeme tzv. jeepney - předělané americké jeepy z druhé světové války - nejvyužívanější zdroj veřejné dopravy na Filipínách. Jezdí podobně jak autobusy na určitých trasách, ale jako turista moc šancí na jejich využití nemáte. Těžko říct, kde jsou zastávky. Jeepney si často zastaví, kde chce. Můžete podle všeho kdykoliv naskočit a jen pošlete po dalších spolucestujících peníze (cca 9 PHP) a zakřičíte, kam potřebujete jet. Podle toho vám řidič po spolucestujících vrátí drobné. A pak jen zakřičíte, že vystupujete. Alespoň tohle jsem se dočetla na netu. Odvahu jsem sama zatím neměla. Návod na cestování s jeepney zde.

Jeepney

Jelikož jsem se dočetla, že nemá cenu ztrácet čas v Cebu City (prý je to taková menší Manila), naše cesta se ubírala směrem do Badianu, kde chceme zkusit canyoneering (což je takový adrenalinový zážitek ve formě "scházení dolů" (skákání z útesů, chůze vodou, plavání, lezení, plazení a další způsoby) kaňonem řeky, proudu, jakékoliv vody. Z Cebu City je to do Badianu asi 120 km. Takže buď můžete jet rychle (cca hodina), pohodlně a draze (cca 2500 PHP/os) dodávkou/autem nebo pomalu (přes 3 hodiny), méně pohodlnějí a levně (140 PHP/os autobusem s klimatizací). Asi se nemusím ptát, jakou variantu zvolíte. Autobusové nádraží South Cebu Bus Terminal je od letiště vzdáleno asi 30 minut. Jenže vyznat se na autobusáku (kde jsme museli projít dalším rentgenovacím rámem, stejně jako v místních obchoďácích)... Marně jsme hledali, kde si zakoupit lístek. Anglicky nám překvapivě moc nerozuměli. Ale nakonec se nám povedlo zjistit, že lístek se kupuje až u řidiče. Teď už jen najít náš autobus. Přiznám se, že nám to dalo zabrat. Ke všemu jsou velikonoční svátky, takže všude milion lidí, dlouhatánské fronty na autobusy... Dokonce i náš Uber řidič nás strašil, že všechny autobusy už jsou vyprodané a ať jedeme radši s ním. Naštěstí týhle fígle známe.:-) 

Konečně se nám povedlo najít naši linku přepravce Ceres Liner (můžete si zvolit levnější bus bez klimatizace, ale všude jsou otevřená okýnka a prý to pěkně větrá anebo trošku dražší s klimatizací, kde je zima jak v marazáku). Jenže najít tu správnou linku (Bato via Barili) ještě nebyla výhra. Museli jsme si stoupnout do dlouhatánské řady nebo spíš takového hada, který se pomalu sunul nejdřív za nádražní budovou, pak v klimatizované budově (čekárně) a nakonec před budovou u autobusu. Autobus odjížděl jednou za půl hodiny. Náš had se sunul asi dvě hodiny. Ale hladem ani žízní jsme netrpěli. Každou chvíli kolem nás prošel nějaký pouliční prodejce s nabídkou všeho možného. A takhle to fungovalo i celou cestu v autobuse, kdy k nám na jedné zastávce nastoupil prodejce a na další s naditou peněženkou vystoupil. (Dokonce když jsme jeli Uberem přes Cebu City, tak na semaforech stáli chlapíci s kastlem pití a vždycky když byla červená, tak začli obcházet čekající auta - něco jak u nás na semaforech umývači předních skel.)

čekání na autobus

Jakmile se autobus rozjel, zvedl se "průvodčí" (týpek s ledvinkou) a obešel jednolivé cestující s otázkou, kam jedou. Podle toho jim nacvakal lístek. A to doslova (viz obrázek). Když dorazil na konec autobusu začal ode všech vybírat jízdné. Když jsme si kupovali letenku, schválně jsme si vybrali ranní let, abychom dorazili do Badianu přes den a mohli si najít ubytování. Jenže jsme netušili, jak se všechno protáhne a do cíle jsme přijeli se stmíváním. Jak jsme vystoupili z autobusu, zrovna začal dlouhatánský velikonoční průvod. že se nedalo nikam hnout a nikoho na nic zeptat, jak byli všichni zabraní do průvodu. Po asi 40 minutovém bloudění se nás chopil nějaký chlapích, že nám pomůže najít ubytování. Samozřejmě se nás nezapomněl optat, zda už máme zakoupený canyoneering a že má pro nás super výhodnou nabídku - 1200 PHP/os. Když jsem dělala průzkum na netu, cena na osobu byla okolo 3000 PHP, jenže zkušenostma z Thajska vím, že se absolutně nevyplatí kupovat tyhle zážítky na netu. Oficiální cena je 1500 PHP/os, s tím, že v jedné skupině je 5-10 lidí. A on nám nabízel, že tam budeme jen my dva. Tak jsme si na něj slušně vzali číslo s tím, že se mu ozveme později, jak jsme se rozhodli. Jako třeba jsme opravdu měli štěstí. A nebo rozum a vytušili jsme, že se nás tu snaží někdo okrást.

jízdenka

Když jsme plánovali cestování po Cebu, původně jsme se chtěli zastavil na jeden den v turistické oblasti Moalboal (asi 15 km od Badianu), ale je to spíš oblast zaměřená na potápění a taky už víme, jak to funguje s recenzemi jednotlivých míst... jedna paní povídala a vy pak přijdete o super místo či zážitek. Nicméně už byla úplná tma a nikde žádný turista, každý na nás divně koukal. Schíza. Měla jsem pocit, že mě každý sleduje a chce mi něco provést. Tak jsme se s Hendrikem rozhodli, že si vezmeme trojkolku (cca 100 PHP) a vrátíme se směrem k Moalboal. Tam to alespoň žije a můžeme se zeptat jiných turistů, jestli neví o nějakém ubytování. Hned jsme se cítili lépe, ale ubytování na hlavní ulici ne a ne najít. Po další ztracené hodině, jsme se zeptali "trojkolkářského klanu", zda o něčem neví a oni nám hned ochotně začali nabízet, že nám pomůžou něco najít. Nakonec jsme se domluvili na částce 120 PHP (nechtěli jít moc s cenou dolů, protože byl večer a to mají údajně jiný ceník) s tím, že nás budou vozit tak dlouho než něco najdeme. Všude bylo plno kvůli velikonočním prázdninám (tzv. Holly Week). Nakonec se nám zadařilo najít poslední dvě místa v super hostelu za cenu 300 PHP/osoba. A jsem strašně moc ráda, že jsme se rozhodli jet do Moalboal, protože je to tady super.