Ještě před samotným Norskem jsme si naplánovali krátkou zastávku v Tallinnu u přítelovy rodiny. Jelikož nejsem v naší rodině jediná, která ráda cestuje, tak za námi přijeli na týden i moji rodiče. A jako vždycky i tentokrát jsem pro ně chtěla to nejlepší a aby toho viděli a zažili co nejvíc. A myslím si, že se to i povedlo.
Nejprve krátce o samotném přímořském (Baltské moře) státu Estonsku, jehož hlavním a největším městem je Tallinn se svým počtem 450 tis. obyvatel (takové Brno :-)). Celkově je v Republic of Estonia (oficiální název) obyvatel 1,3 mil a z toho asi 1/4 tvoří Rusové, s nimiž nemají Estonci příliš vřelé vztahy. Estonsko se rozkládá na 45 tis. km a asi 50% území tvoří lesy. Republika také patří mezi nejméně věřící státy celé Evropy. Jazykem je estonština (ugrofinský jazyk), měnou euro, v čele státu prezidentka, je zavedena povinná vojenská služba na 8 až 11 měsíců s povinností absolvovat každých cca 5 let 2 týdenní kurz na přeškolení. Alkohol si zde můžete v obchodech zakoupit jen mezi 10:00 - 22:00. Ani o minutu dřív ani o minutu později. Ceny jsou však tak vysoké, že spousta Estonců jezdí pro alkohol do nedalekého Lotyšska, kdežto Finové si jezdí pro levnější alkohol právě do Estonska. A v Estonsku byl vyvinutý Skype!
Naší základnou byl domeček Hendrikových rodičů asi 3km od Tallinnu. Hned první den po příletu jsme navštívili Estonian Open Air Museum - něco jak náš skanzen. Jelikož ještě není hlavní sezóna, vstupné bylo zlevněné, ale zároveň byla spousta "atrakcí" zavřena. Ale nám to stejně až tak nevadilo, protože třeba já osobně jsem se nejvíc těšila na větrné mlýny a zbytek skupiny zaujaly dřevěné houpačky typické pro Estonsko. A že jich bylo v muzeu požehnaně. Nemohla jsem je z nich dostat. :-D
Mamka se do Estonska celkem těšila, ale co ji především zajímalo byly pláže. Je jimi úplně posedlá. Naše jediné štěstí je, že Česko nemá moře, jinak bych svou maminku asi už nikdy neviděla. Chodila by jen do práce a odtud hned na pláž a z pláže zase rovnou do práce. A věřím tomu, že i tu práci by si našla někde u pláže. :-) Takže bylo jasné, že naše další zastávka bude pláž (Kakumae Beach). Sice bylo asi 8 stupňů a v některých místech byl ve vodě sníh a led, ale to mou maminečku nezastavilo a hned hupsla do vody. :-D
Jak už jsem se zmínila, vždycky chci, aby toho rodiče při jejich návštěvách v cizině viděli co nejvíc. A tak byly naše dny opravdu nadupané. Z pláže jsme se přesunuli k malebnému a nejstaršímu v Estosnku fungujícímu majáku Suurupi (z roku 1760), který byl překvapivě ne u vody ale na kopci (22 m vysoký, 63 m.n.m.).
Opomenout jsme samozřejmě nemohli ani estonské třetí největší vodopády Keila (další jsou Narva a Jagala), které se nachází kousek od pěkného estonského zámečku Keila-Joa mois (panství). Na řece Kaila je vybudována i hydroelektrárna
A den jsme zakončili v Rummu quarry - starém zatopeném vápencovém lomu (otevřen 1930). Hned u lomu je bývalé vězení (zavřeno 12/2012), jehož vězni pracovali právě ve zmiňovaném lomu až do 90. let. Poté bylo toto nádherné místo vyhledáváno především fotografy, ale i potapěči, vodákama a především místními na letní cachtání ve vodě. Konalo se tu také nezpočet hudebních festivalů a sportovních událostí. Na začátku roku 2016 bylo místo pro veřejnost uzavřeno kvůli bezpečnosti. Majitelé nechtějí nést jakoukoliv zodpovědnost za případná zranění, aj. Bylo totiž zvykem skákat do zatopeného lomu z baráku, který je také částečně pod vodou, což skýtá nejrůznější nebezpečí, jelikož se pod vodou nachází kousky betonu, větve stromů, stroje zanechané v lomu, atd.
Každý den jsme se dostali domů tak kolem půl osmé večer, večeřeli kole desáté večer a do postele se dostali po půlnoci. Ještě že aspoň ráno jsme si mohli přispat. Takže si asi umíte představit, že následujících 6 dní bylo hodně výživných. Ale o tom zase příště.
Fotky z prvního dne zde.
Žádné komentáře:
Okomentovat